Lekce s názvem Mrak emocí — co cítíme a jak pečovat o emoční zdraví se zaměřuje na zvědomění emocí, jejich slovní i obrazové vyjádření a na vzájemnou komunikaci a empatické, respektující sdílení žáků a žákyň. Využívá obsahy a dovednosti spadající do psychologie (základů společenských věd), výtvarné výchovy a výchovy ke zdraví. Nabízí individuální i skupinovou práci; aktivity jsou založeny jak na slovní komunikaci, tak na výtvarném vyjadřování obsahů. Nechybí ani relaxační cvičení — aktivity tak ve svém celku přispívají k emočnímu zdraví a wellbeingu žáků a žákyň.
Tato lekce by měla mít ideálně charakter prožitkového workshopu, během nějž není třeba spěchat a žáci se cítí v bezpečí. Ideální je volné prostorové uspořádání s místem pro pohyb, práci v malých skupinách a také pro společnou komunikaci a reflexi v kruhu.
Tato lekce může je zároveň úvodní částí celku tří lekcí zaměřených na emoční prožívání, jež jsou na platformě Pečuji o sebe připraveny takto:
3. Jsem krajina — obrazy našeho vnitřního světa
Metodická poznámka:
Workshop využívá artefiletických metod a postupů a nabídne možnost práce s výtvarnými postupy a metaforami, jejichž pomocí budeme spolu s žáky nahlížet své emoce. Během workshopu pracujeme s pocitovými kartami (ke stažení jsou zde), listy s přehledem emocí a check listem k monitoringu emocí (ke stažení zde) a s vlastní imaginací žáků. Prostřednictvím obrazu a slov budou žáci komunikovat sami se sebou i s ostatními. Vyzkoušíme si očišťující sílu tvorby a formativního setkání s obrazy vnějšími a vnitřními. Zakusíme, že exprese může přinášet uvolnění emocí a vnitřního napětí a že napomáhá poznání sebe sama. Účastníci si odnesou konkrétní tipy na cvičení napomáhající péči o emoční zdraví. Pro účast na workshopu není potřeba žádných výtvarných dovedností, žáci by měli být pohodlně oblečeni a neměli by se bát, že se ušpiní. Vhodný je pohodlný pracovní oděv, např. staré triko. Pro relaxační cvičení je potřeba plocha s kobercem, případně jógové podložky, někdo ocení šátek, deku či cokoliv vhodného na zahalení.
Pomůcky: pocitové karty, listy s přehledem emocí a check list, výtvarné pomůcky: fixy, suché či olejové pastely, tempery — podle toho, co máme k dispozici.
Časová dotace: 3 × 45 min. (Aktivity lze také rozdělit do jednotlivých hodin, účinnější je ale blok vcelku.)
Cíle:
— žák vnímá své emoce a zaměřuje svoji pozornost na vlastní prožívání;
— žák vyjadřuje slovy i obrazovými prostředky své emoce a zamýšlí se nad bohatostí svého emočního života a nad svým emočním zdravím;
— pro vyjádření žák využívá prostředky malby a kresby, do svého výtvarného vyjádření aplikuje psychologické působení barev a princip projekce;
— žák porozumí prospěšnosti pravidelného monitoringu emocí a naučí se, jak jej provádět;
— žák se naučí pracovat s obrazovou metaforou a využívat výtvarné prostředky pro vyjádření svého subjektivního prožívání;
— žák se učí vnímat emoce druhých lidí a empatickému přístupu k ostatním;
— žák rozvíjí svou komunikační kompetenci: komunikovat s druhými, naslouchat, vyjadřovat se před ostatními;
— žák získá zkušenost s relaxační aktivitou a naučí se uvolnit prostřednictvím řízené imaginace;
— žák vlastními slovy hovoří o možných způsobech odžívání emocí a formuluje stav své emoční pohody.
Průběh vyučovací jednotky:
1. Úvod a monitoring emocí prostřednictvím pocitových karet
Aktivitu zahájíme výzvou, aby si každý z přichystané hromádky pocitových karet vybral tu, která nejlépe vyjadřuje jeho aktuální prožívání. Využíváme přitom pocitové karty ve formátu A6. Žáky pozveme do kruhu a požádáme je, aby sdíleli, kterou kartu vybrali a jak se aktuálně cítí. Pokud skupinu neznáme, připojíme také představení. Pokud víme, že žáci nejsou zvyklí na to komunikovat v kruhu a hovořit o sobě před ostatními, vyplatí se využít nějaký prvek odvádějící pozornost a pomáhající překonat rozpaky. Osvědčený je např. nějaký zajímavý hudební nástroj či zvuková hračka (koshi, zvoneček, kovová mísa s paličkou apod.). Hovoří postupně ten, kdo předmět přebírá do rukou, může si s ním pohrát a dodat si odvahu. Pokud někdo hovořit nechce, nenutíme jej, stačí, když ukáže kartu.
Otázka, kterou kruh spouštíme: „Jak se cítíte?“ Případně „S čím dnes přicházíte?“
Pokud je to třeba, připomeneme základní pravidla. Ideální je, když už taková pravidla existují a když se na nich skupina dohodla. Patří mezi ně respekt k ostatním, to, že necháme každého mluvit bez vyrušování (ale i to, že není vhodné strhávat pozornost pouze na sebe na úkor ostatních), že se nikomu neposmíváme, nebo to, že jsme diskrétní, když někdo svěří něco osobního.
2. Jak se můžeme cítit — individuální práce
Po skončení úvodní komunikace v kruhu žákům rozdáme list s výčtem emocí.
Instrukce pro žáky: Pracujte s listem, prostudujte si vyjmenované emoce a zaznačte ty, které pociťujete velmi často, o nichž by šlo říci, že k Vám patří. Pokud snad prožíváte nějaké období vymykající se vašemu normálu, klidně se zaměřte pouze na dané období. Pokud vám výčet uvedený na listu nestačí, přidejte do něj svá vlastní vyjádření toho, co cítíte. Měl by vzniknout výčet cca 10 emocí.
Příklad: Obvykle, často se cítím: pozitivně, klidně, kreativně, ustaraně, vystresovaně, unaveně, přehlceně...
Na zvláštní papír A3 se pak pokuste přiřadit dané emoci nějakou barvu a texturu — vyjádřete danou emoci výtvarnými prostředky — podobně, jako když jste si brali pocitovou kartu a přiřadili ji ke svému prožívání. Vytvářejte propracované skvrny, v nichž můžete mísit různé odstíny či barvy.
3. Sdílení ve skupinách
Vytvořte malé skupiny, ideálně po třech. Ve trojicích si vzájemně ukažte, jaké emoce jsou s vámi spojeny (nebo jaké často prožíváte v tomto období). Ukažte partnerům ve skupině také své obrázky. Pohovořte také o tom, co ve vás tyto emoce obvykle spouští; pokud sdílíte převahu náročných, negativních emocí, pak se ve vzájemném rozhovoru poraďte o tom, co by Vám mohlo pomoci cítit se lépe. Ostatní nechávají hovořícího spolužáka mluvit, pak se ho mohou doptávat a dávat mu zpětnou vazbu. Každý by měl hovořit přibližně 3 minuty, pak by teprve měla následovat zpětná vazba. Prostřídají se postupně všichni ve skupině.
4. Reflexe a krátký výklad o emočním životě a o prospěšnosti monitoringu emocí
Žáky pozveme zpět do kruhu a zájemcům (skupinám) umožníme, aby krátce sdíleli, jak probíhala předešlá aktivita. Navážeme uvedením základních faktů o emočním životě a o prospěšnosti monitoringu emocí. Připomeneme, že základní emoce jsou tyto: štěstí (radost), smutek, zhnusení, vztek, hněv, strach, překvapení; můžeme se dotknout toho, zda jsme zvyklí hovořit o svém prožívání a zda pro takový rozhovor máme dost pojmů. Zdůrazníme důležitost odžívání emocí (přímého či náhradního), nikoliv jejich potlačování. Podle časovým možností můžeme v kruhu položit otázku, jaké aktivity nám mohou pomáhat s náhradním odžíváním emocí (sport, hraní počítačových her, kreslení). Zmíníme, že pro emoční zdraví psychologové doporučují provádět pravidelný monitoring emocí — během nějž je důležité a dostačující své emoce pozorovat, není třeba je hodnotit. Důležité je jejich zvědomění. Poté žákům ukážeme příklad check listu a poskytneme jim jej domů.
(Pokud nemáme možnost realizovat všechny aktivity v bloku, zde je možné vyučovací jednotku ukončit a další aktivity realizovat příště.)
5. Mrak emocí
Následuje kolektivní výtvarná práce, během níž pracujeme s metaforou mračen, oblohy; je to výtvarná aktivita, v níž zazní každý hlas. Svým charakterem se může hodit i pro jiné cíle při práci se třídou — vzniklý mrak emocí totiž pomůže vizualizovat, jak se naší třídě daří; aktivitu lze v čase opakovat a sledovat, jak se „počasí“ naší třídy proměňuje.
Instrukce pro žáky: Shromážděte se u „nekonečného“ pruhu balicího papíru tak, aby každý měl na papíře svůj prostor. Pak pomocí barev (využijeme pastely nebo tempery) do vznikajícího mračna zaznamenejte své vlastní emoce, obraz svého emočního života. Využít můžete předešlou zkušenost, můžete ale malovat i jiným způsobem. Je možné reagovat i na ostatní, výsledkem by měl být obraz emocí přítomných v nás všech.
(Pokud pracujeme s početnou třídou nebo nám práci komplikují prostorové podmínky, můžeme žáky rozdělit např. do dvou velkých skupin a balicí papíry slepit či jinak propojit až na závěr.)
6. Reflexe
Žáky opět pozveme do kruhu a věnujeme se sdílení zážitků; dáme prostor i pro případnou komunikaci nad skupinovou interakcí. Žáky necháme vyjádřit, jak se jim mrak emocí jejich třídy líbí, jak jej hodnotí, jestli je výstižný apod.
(Pokud nemáme možnost realizovat všechny aktivity v bloku, zde je možné vyučovací jednotku ukončit a poslední aktivitu realizovat příště. V tom případě doporučujeme celou hodinu opět rámovat vstupním a závěrečným monitoringem emocí pomocí pocitových karet.)
7. Emoce, jakou toužím cítit
Závěrečná část workshopu se zaměřuje na relaxaci a řízenou imaginaci. Zařazujeme ji ze dvou možných důvodů: jednak proto, abychom žáky učili relaxačním technikám, a jednak proto, že někteří z žáků mohli do dění ve skupině vnést náročné emoce, nebo dokonce prožívání krajních životních situací. Řízená imaginace a relaxační aktivita takovou situaci pomůže ošetřit a umožní uzavřít blok aktivit pozitivně a s nadějí.
Aktivitu zahájíme meditativním relaxačním cvičením, použít je možné například níže uvedený text, který učitel pomalu a klidně čte. Žáci předtím zaujmou pohodlnou polohu vsedě na zemi nebo vleže na koberci či jógové podložce. Mohou se zahalit šátkem či dekou, zavřít oči, otočit se k ostatním zády apod. Pokud jsme předtím použili např. hudební nástroj koshi nebo máme možnost jiného příjemného zvuku, žáky předem upozorníme, že se mohou uvolnit, případně zdřímnout a že je zvuk upozorní na konec relaxace.
Text k relaxaci a řízené imaginaci:
Pohodlně se usaďte, zaujměte stabilní, příjemnou pozici vsedě, můžete si i lehnout. Není podstatné, v jaké poloze setrváte, důležité je, abyste se v ní cítili pohodlně a dobře, protože v ní pár minut setrváme. Pokud je vám to příjemné, nebo je vám chladno, zahalte se šátkem nebo lehkou dekou. Postupně si uvědomte celé své tělo, vnímejte svoje údy, svůj trup, uvědomte si svůj dech.
Povšimněte si, jak se vaše tělo dotýká podložky nebo židle, uvědomte si, jaké tělesné pocity můžete vnímat. Snažte se polohou svého těla uvolnit napětí, které můžete cítit třeba na prsou nebo v ramenou. Právě ramena a šíje jsou místem, kde se mohou nahromadit stres, napětí a úzkost. Ochromeni, ztuhlí napětím můžete být ale také na prsou nebo v obličeji — pokud máte pevně stažené čelisti nebo sevřené obličejové svaly, čelo, ústa, pokuste se je vědomě uvolnit. Stáhněte z obličeje pomyslnou krustu, pevnou masku s grimasou a uvolněme se. Pak přesuňte svou pozornost na břicho, jež by mělo být také volné a měli bychom v něm pociťovat pohyb při nádechu a výdechu.
Nyní se budeme více soustředit právě na náš dech. Plně jej vnímáme a pokusíme se jej zpomalit. Snažíme se dýchat plně a hluboce, moc ráda váš dech uslyším. Nebojte se zvukových projevů, je dobře, když se Vaše tělo uvolní a přestane kontrolovat. Sledujte svůj dech, nádech, výdech, nádech, výdech. Možná, že se vám nedaří uklidnit tak snadno, ale soustředění se na dech pomáhá. Dejte si čas, vnímejte své dýchání, pohyb nozder, proudění vzduchu do plic, pohyb hrudníku a břicha. Na nic jiného nemusíte myslet. Když se objeví nějaká myšlenka, jen si jí všimněte a pusťte ji dál, dále se soustřeďte na své dýchání. Nádech, výdech, nádech, výdech.
Jakmile se nám podaří svou mysl zklidnit, pokusíme se představit si pozitivní emoci, kterou bychom rádi cítili ve svém srdci. Důvěřujeme přitom tomu, že hluboko v našem nitru je zdroj, z nějž můžeme čerpat. Dobrý pramen života, který nám byl dán jako dar v okamžiku našeho narození, dar, díky němuž proudí krev v našich žilách, díky němuž dýcháme, rosteme a uzdravujeme se. Hledejme ve svém nitru tento životadárný zdroj, pramen lásky, radosti, přijetí a laskavosti. Při hledání si můžeme pomoci nějakým obrazem: barvami, představou, vzpomínkou na něco hezkého. Na okamžik, kdy jsme se cítili milovaně, šťastně, spokojeně. Představit si můžete také něco, nebo někoho, koho máte rádi. Svého blízkého člověka, krásu přírody nebo nějakého místa. Slunce, stromy, květiny, zvířata, vodní hladinu.
Stále nezapomeňme dýchat a vnímat nejen svou představu, ale také své tělo a své nitro. Uvědomte si tlukot svého srdce a představte si, že právě vaše srdce je oním pramenem. Že právě z jeho hloubi vychází pokojná radost, láska, přijetí, laskavost a naděje. Je možné představit si barevnou řeku, jež prýští ze srdce, nebo světlo, které se ve vás při každém nádechu rozlévá. Nádech, výdech, nádech, výdech.
Nyní vás nechám ještě chvíli dýchat a prožijte si plně tuto chvíli naladění na dobro, lásku a pokoj.
Až se za chvíli ozve zvuk koshi, budete vědět, že se máme pomalu vracet zpět do ateliéru.
8. Výtvarné zpracování zážitku, vizualizace dobré emoce
Bezprostředně po relaxaci následuje krátká výtvarná aktivita na menší formát papíru (stačí A5, max. A4). Prostředky malby žáci ztvární svou představu pozitivní emoce.
9. Závěrečná reflexe a checking emocí
V závěru lekce žáky vyzveme, aby si opět vzali novou pocitovou kartu a propojili své aktuální prožívání s obrazovým vyjádřením. Všichni se následně sejdou v kruhu; dbáme na to, aby vzniklé obrazy spolu s pocitovými kartami byly poblíž a viditelné. Podobně jako na začátku žáci představí jak pocitovou kartu, tak svoji „dobrou emoci“. Klíčovou je otázka: „Jak se cítíte nyní v závěru lekce?“ „Proměňovalo se vaše prožívání?“ Pokud se již žáci po relaxaci obsáhleji sdílet nechtějí (nebo nemáme dost času), stačí komunikaci v kruhu uzavřít pocitovou kartou a jednoslovným pojmenováním své emoce. Na ukázky „dobrých emocí“ můžeme reagovat otázkou „Co by vám pomohlo cítit ji znovu nebo cítit ji častěji?“ „Mohou nám obrazy pomoci ve „vyvolávání“ pozitivních, posilujících emocí?" (Viz např. fotografie blízkých, umění na stěně pokoje, tapeta na mobilu atd.)
Podobu závěrečné reflexe je třeba přizpůsobit průběhu lekce a aktuálním potřebám žáků a žákyň.
Autorka lekce: Petra Šobáňová
Fotografie: Petra Šobáňová
Comments