Tato vyučovací jednotka přímo navazuje na lekci Emoce v těle, je možné obě realizovat v jednom bloku, anebo takto jednotlivě. V lekci cíleně pracujeme s obrazovou metaforou krajiny jako odrazu vnitřního světa autora. Vycházíme přitom z faktu, že umění díky možnostem všech expresivních prostředků umožňuje vyjádřit různé obsahy včetně emocí a vnitřního prožívání. Recepce „obrazů“ i expresivní aktivity žáků jsou tak jedním ze způsobů, jak lze kontrolovaně odžívat emoce včetně těch náročných, negativních. Daný princip si žáci prakticky vyzkouší v úloze, jež pracuje s tzv. žánrovou přesmyčkou. Úkolem bude převést nakreslené emoce z předešlé aktivity (tedy obraz postavy se zaznamenanými emocemi) do podoby krajiny.
Tato lekce může být vyvrcholením celku aktivit zaměřených na emoční prožívání, jež jsou na platformě Pečuji o sebe připraveny takto:
2. Emoce v těle — jak vnímat signály svého těla a pečovat o své emoční zdraví
3. Jsem krajina — obrazy našeho vnitřního světa
Tyto lekce tvoří ucelený vstup do tématu duševní hygieny a emočního zdraví. Podle potřeb třídy je ale samozřejmě možné jednotlivé vyučovací jednotky realizovat jednotlivě či v jiném pořadí.
Pomůcky a prostředí:
pocitové karty, papír velikosti alespoň A2, tempery, případně olejové nebo suché pastely více odstínů; pokud máme prostor, lze akcentovat také samotné téma krajiny a zařadit ukázky krajinomalby z dějin umění; pro aktivitu je potřeba prostor na reflexi v kruhu a prostor pro malbu.
Časová dotace: 2 × 45 min.
(Aktivity lze také spojit dohromady s lekcí Emoce v těle, tříhodinový blok vcelku je účinnější, žáci se mohou do expresivní aktivity více ponořit. Aktivitu lze koncentrovat i do 45 min., v tom případě je ale nutné omezit vstupní a závěrečnou reflektivní aktivitu, případně prostor pro výtvarnou činnost.)
Cíle:
— žák vnímá své emoce a zaměřuje svoji pozornost na vlastní prožívání;
— žák se zamýšlí nad bohatostí vlastního emočního života a nad svým emočním zdravím;
— žák pracuje s obrazovou metaforou krajiny a obrazovými prostředky i slovy vyjádří vlastní emoční prožívání;
— žák vlastními slovy vysvětlí, co je to krajinomalba a jaké může mít podoby, na základě ukázek vyvodí, že krajinomalba nemusí mít realistickou, iluzivní polohu, ale že může vyjadřovat autorovo subjektivní prožívání;
— žák využívá výtvarné prostředky pro zachycení svého subjektivního prožívání;
— pro vyjádření žák cíleně využívá prostředky malby, do svého výtvarného projevu aplikuje psychologické působení barev, případně poznatky o krajinomalbě (převážně o jejích neiluzivních, expresivních podobách);
— žák porozumí prospěšnosti pravidelného monitoringu emocí a naučí se, jak jej provádět;
— žák se učí vnímat emoce druhých lidí a empatickému přístupu k ostatním;
— žák rozvíjí svou komunikační kompetenci: komunikovat s druhými, naslouchat, vyjadřovat se před ostatními;
— žák vlastními slovy hovoří o možných způsobech odžívání emocí a uvědomuje si důležitost jedné ze zásad duševní hygieny, jíž je pravidelný monitoring emočního a tělesného prožívání.
1 Úvod a evokace — pocitové karty
Evokace je založena na pocitových kartách, tematizujeme pomocí nich aktuální emoce žáků a žákyň a jejich prožívání — stejně jako v předešlé lekci Emoce v těle. Karty v dostatečném počtu rozmístíme na volnou plochu a vyzveme žáky, aby si vybrali takovou kartu, jež nejlépe odráží jejich aktuální emoci, náladu, stav. Poté žáky pozveme do kruhu a představíme jim program lekce a její cíle. Vyzveme je k tomu, aby v kruhu sdíleli, jakou kartu si vybrali a proč. Je vhodné pustit „řetízek“ po kruhu, tak aby se vystřídali všichni. Předtím žáky ujistíme, že pokud jim nebude příjemné hovořit o intimních pocitech, mohou se slovního projevu zdržet — ale aspoň ukáží svou kartu.
Pokud jsme již s žáky vytvořili nějaký oblíbený a funkční rituál, např. používání hudebního nástroje nebo předmětu při úvodním checkingu emocí, pak jej udržujeme.
Krátce se vrátíme k předešlé lekci a rozdáme a krátce okomentujeme hotové postavy pokryté záznamy emocí.
2. Emoce v žánru krajiny — krajina jako obraz duše umělce
Následuje přehled různých ukázek krajinomalby v průběhu staletí — podle preferencí učitele a podle toho, jakou měrou akcentujeme tyto výtvarné obsahy. Pokud tyto obsahy netvoří těžiště lekce (pokud akcentujeme pouze emoční prožívání, nikoliv obsahy výtvarné výchovy), stačí pouze několik ukázek. Ukázky krajin by měly demonstrovat proměny krajinomalby v průběhu let uměleckého vývoje a měly by nabourat stereotypní představu žáků o tom, jak by měla krajinomalba vypadat. Dbáme na to, abychom do ukázek zahrnuli jak klasická díla, tak díla z období impresionismu a dále expresivní modernistické přístupy k tvorbě krajiny. Neiluzivní způsob zachycení krajiny (např. díla umělkyň Georgie O'Keeffe a Wilhelminy Barns-Graham) žáky může inspirovat k pochopení toho, že krajina se může stát metaforou a že může odrážet emoce a jedinečnou osobnost svého tvůrce. Pomocí vhodných otázek a postřehů přivedeme žáky k poznání, že umění pracuje se symbolizací a že krajina může být metaforou a vizualizací našeho vnitřního světa. Může vyjádřit to, co slova někdy dokážou jen obtížně.
Pokud se žáci s tímto tématem dosud neseznámili, postupujeme tak, že je necháme komentovat připravené ukázky krajiny a klademe návodné otázky, jež je přivedou k rozpoznání a pojmenování charakteristik a výrazových prostředků. Příklady otázek: „Jak byste popsali rozdíl mezi klasickou krajinomalbou a malbou moderního umělce? Jak na vás krajina na obraze působí? Co asi prožíval autor, když ji zachycoval? Jaké konkrétní výtvarné prostředky způsobí to, že krajinu vnímáte jako smutnou, veselou, klidnou, dynamickou, plnou napětí apod.?“
3. Jsem krajina — výtvarné vyjádření emoční krajiny žáků
Následuje výtvarná aktivita, jež pracuje s tzv. žánrovou přesmyčkou — což je převedení — "přesmyknutí" — jednoho obrazu určitého žánru do žánru jiného. V dané aktivitě budeme převádět postavu do žánru krajiny.
Instrukce pro žáky: "Vezměte malbu své postavy a převeďte ji do podoby krajinomalby, a to se zachováním stejného obsahu a barevnosti. Výsledná krajina se tak stane metaforickým vyobrazením vašeho emočního prožívání. Snažte se zachytit bohatství a mnohovrstevnatost vašeho vnitřního světa, v tvorbě dále objevujte a vnímejte sami sebe."
Následuje vlastní tvorba žáků, lze malovat všemi dostupnými materiály a pomůckami.
4. Závěrečná reflexe
Následuje prezentace výsledných maleb a srovnání s původními obrázky postav. Pokud je žáků hodně a malby se do kruhu nevjedou, uděláme improvizovanou prezentaci na zemi. Ideální je do jedné řady umístit pocitovou kartu, obraz postavy a krajinomalbu. Dáme žákům dostatečný prostor, aby si improvizovanou „výstavu“ prošli a vnímali celek, který vznikl. Podporujeme spontánní dialog mezi žáky.
Poté se žáci opět sejdou v kruhu. Necháme mluvit ty, kteří mají chuť, otevírací otázkou by mohla být např. otázka na to, zda bylo snadné/obtížné převést postavu do podoby krajiny, jestli výsledek odráží prožívání a osobnost autorů apod. "Stalo se někomu, že ve svém obraze toho zachytil více, než by dokázal popsat slovy?" Akcentujeme-li výtvarné obsahy, můžeme více hovořit o využitých vyjadřovacích prostředcích a jejich provázanosti s výsledným působením; vše můžeme dávat do spojitosti s vývojem krajinomalby, autory z dějin umění atd. Necháme žáky, aby na sebe reagovali.
Závěrečnou otázkou se opět vrátíme k tématu důležitosti monitoringu emocí a jejich odžívání. „Proč je podle vás důležité přemýšlet o emocích a vyjadřovat, co cítíme a prožíváme? Může být malba nebo jiná podobná výtvarná aktivita způsobem, jak své emoce „vybijeme“ nebo jak se můžeme vyrovnat se svým prožíváním? Stalo se vám někdy, že vás nějaká emoce úplně pohltila a bylo těžké ji zvládnout a jednat racionálně?"
Pokud je to třeba, můžeme žákům zjednodušeně vysvětlit známý princip fungování našeho mozku, který lze vyjádřit metaforou houpačky. Ta osciluje mezi emocemi a myšlením, což může znamenat, že když jsou emoce v klidu, naše kognice funguje skvěle, pokud ale prožíváme silnou emoci, nemůžeme jasně myslet. Uvědomění si, pojmenování a vyjádření emoce znamená krok k uklidnění „vnitřní houpačky“, protože je kognitivní aktivitou. Zvědomění emocí (tedy že o nich hovoříme, uvědomujeme si je, jsme schopni je popsat nebo namalovat) znamená, že se houpačka překlápí směrem k myšlení. Pomůckou k tomu, abychom se naučili být pozorovatelem svých prožitků, mohou být check listy z platformy Pečuji o sebe. Pokud je žáci dosud nemají, nabídneme jim je, pokud je již používají, zeptáme se na jejich zkušenost.
5. Závěr a check out
Je-li to vzhledem k dynamice skupiny vhodné a máme prostor, můžeme závěrem znovu vyzvat žáky, aby si z pocitových karet vybrali opět jednu kartu, která odpovídá jejich aktuální emoci. Podle velikosti skupiny a času dáme žákům možnost obě karty (úvodní i závěrečnou) ostatním ukázat a okomentovat posun, případně sdílet nějaký svůj poznatek z aktivity. Osvědčená je metoda jednoho posledního slova, kdy žák vyjádří koncentrovaně svůj prožitek, myšlenku, postřeh, s nímž odchází. Pokud jsme v úvodu použili hudební nástroj, je vhodné postup zopakovat i v závěru.
Autorka lekce: Petra Šobáňová
Fotografie: Petra Šobáňová
Comments