Tématem této vyučovací jednotky jsou emoce, jejich odžívání a vyjadřování – prostřednictvím umělecké tvorby. Během vyučovací jednotky — ideálně pojaté jako workshop v bezpečném tvůrčím prostředí — si účastníci uvědomí tělesné projevy pociťovaných emocí a porozumí důležitosti odžívání emocí. Ve vzájemné diskusi vlastními slovy zformulují vhodné způsoby tzv. náhradního odžívání emocí. Během tvůrčí činnosti žáci a žákyně zakusí, že exprese může být vhodným způsobem tohoto odžívání a že přináší uvolnění vnitřního napětí a napomáhá poznání sebe sama. Sdílení prožitku během skupinové reflexe nabídne lidskou spoluúčast a uspokojení z přijetí. Navržené aktivity jsou součástí celku, jenž přispívá k emočnímu zdraví a wellbeingu žáků a žákyň. Na tuto lekci navazuje lekce s názvem Jsem krajina, z našich navržených lekcí jí vhodně předchází lekce s názvem Mrak emocí — co cítíme a jak pečovat o emoční zdraví. Podle potřeb třídy je ale samozřejmě možné jednotlivé vyučovací jednotky realizovat jednotlivě či v jiném pořadí.
Lekce zaměřené na emoční prožívání jsou na platformě Pečuji o sebe připraveny takto:
3. Jsem krajina — obrazy našeho vnitřního světa
Tato lekce by měla mít ideálně charakter prožitkového workshopu, během nějž není třeba spěchat a žáci se cítí v bezpečí. Ideální je volné prostorové uspořádání s místem pro pohyb, práci v malých skupinách a také pro společnou komunikaci a reflexi v kruhu.
Pomůcky a prostředí:
pocitové karty, vzor postavy (viz níže), papír velikosti alespoň A3 (máme-li, tak využijeme černý, stačí ale i obyčejný), olejové nebo suché pastely co nejvíce odstínů; pro aktivitu je potřeba prostor na reflexi v kruhu a prostor pro kreslení.
Časová dotace: 2 × 45 min.
(Aktivity lze také spojit dohromady s lekcí Jsem krajina, tříhodinový blok vcelku je účinnější. Aktivitu lze koncentrovat i do 45 min., v tom případě je ale nutné omezit vstupní a závěrečnou reflektivní aktivitu.)
Cíle:
— žák vnímá své emoce a zaměřuje svoji pozornost na vlastní prožívání;
— žák vnímá tělesné projevy svých emocí a zaměřuje svoji pozornost na signály svého těla;
— žák vyjadřuje slovy i obrazovými prostředky své emoce a zamýšlí se nad bohatostí svého emočního života a nad svým emočním zdravím;
— pro vyjádření žák využívá prostředky malby a kresby, do svého výtvarného projevu aplikuje psychologické působení barev;
— žák porozumí prospěšnosti pravidelného monitoringu emocí a naučí se, jak jej provádět;
— žák využívá výtvarné prostředky pro zachycení svého subjektivního prožívání;
— žák se učí vnímat emoce druhých lidí a empatickému přístupu k ostatním;
— žák rozvíjí svou komunikační kompetenci: komunikovat s druhými, naslouchat, vyjadřovat se před ostatními;
— žák vlastními slovy hovoří o možných způsobech odžívání emocí a uvědomuje si důležitost jedné ze zásad duševní hygieny, jíž je pravidelný monitoring emočního a tělesného prožívání.
Průběh vyučovací jednotky:
1. Úvod a evokace — s využitím pocitových karet
Evokace je založena na pocitových kartách, tematizujeme pomocí nich aktuální emoce žáků a žákyň a jejich prožívání. Karty v dostatečném počtu rozmístíme na volnou plochu a vyzveme žáky, aby si vybrali takovou kartu, která nejlépe odráží jejich aktuální emoci, náladu, stav.
Využíváme přitom pocitové karty ve formátu A6. Žáky pozveme do kruhu a požádáme je, aby sdíleli, kterou kartu vybrali a jak se aktuálně cítí. Otázka, kterou kruh spouštíme: „Jak se cítíte?“ Případně „S čím dnes přicházíte?“ Je vhodné pustit „řetízek“ po kruhu, tak aby se vystřídali všichni. Předtím žáky ujistíme, že pokud jim nebude příjemné hovořit o intimních pocitech, mohou se slovního projevu zdržet — ale aspoň ukáží svou kartu.
TIP!
Pokud žáci na tento způsob komunikace nejsou zvyklí, možná bude potřeba překonat jejich rozpaky a odvést trochu pozornost. Pro tento účel se velmi hodí např. hudební nástroj typu koshi nebo tibetské mísy. Žák má nástroj v ruce a prohlíží si jej, do ticha zní zvuk nástroje a žák může získat libovolný čas k tomu, aby se uvolnil. Nespěcháme a vybízíme účastníky k tomu, aby si s nástrojem pohráli. Pak ukážou kartu a podělí se o svou náladu.
Je-li třeba, připomeneme základní pravidla. Ideální je, když už taková pravidla existují a když se na nich skupina dohodla. Patří mezi ně respekt k ostatním, to, že necháme každého mluvit bez vyrušování (ale i to, že není vhodné strhávat pozornost pouze na sebe na úkor ostatních), že se nikomu neposmíváme, nebo to, že jsme diskrétní, když někdo svěří něco osobního.
Poté, co „řetízek“ doběhne, se zeptáme, jestli bylo těžké uvědomit si svou aktuální emoci a spojit ji s obrazem. Nabídneme například otázku: "Podle čeho jste obraz a svůj stav propojili?"
Během komunikace žáky vedeme k tomu, aby si uvědomili, že barvy vnímáme subjektivně; v jenom určitá barva vyvolává úzkost, jinému se zdá harmonická. Přesto psychologie barev — jež zkoumá vliv barev na prožívání člověka — přináší zajímavé poznatky, které využívá nejen umění, ale i reklama, politická komunikace, designéři nebo architekti. Barvy vyvolávají emoce a ovlivňují, jak se cítíme.
Pak představíme program lekce a její cíle.
2. Tělesné prožívání emocí a jeho vizualizace
Zůstáváme v kruhu nebo si sedneme ke stolkům tak, aby bylo učitele dobře slyšet. Žáky vyzveme k tomu, aby na papír jemně načrtli obrys postavy. Je možné využít vytisknutý vzor postavy.
Učitel poté v poměrně rychlém sledu „diktuje“ příklady různých emocí (celkem alespoň 10, záleží na pozornosti skupiny a časové dotaci) a žáci mají za úkol představit si tuto emoci a uvědomit si, kde v jejich těle se daná emoce projevuje nejvíce a jak je pociťována.
Hned poté si žáci jednotlivé emoce zaznamenávají do obrysu postavy na papíře; velmi brzy vznikne plnobarevná skrumáž emocí, která všem názorně ukáže, kolik jsme toho schopni prožívat a jak bohatý je rejstřík emocí a náš vnitřní svět.
Emoce, které žákům diktujeme, mohou reagovat na aktuální situaci ve třídě nebo na úvod s pocitovými kartami, ideálně by ale mělo jít o originální, rozvitější popis emocí, nejen o fádní vyjmenování typu smutek, radost. Pozornost žáků tak lépe udržíme a také ukážeme, že jednoslovná pojmenování nikdy nemohou stačit na vyjádření našeho bohatého prožívání.
Příklad: ten pocit, když na chodbě potkám holku, na kterou mám crush, euforie na koncertě, něha, kterou ve mně vyvolává miminko nebo koťátko, stres před písemkou, pocit, který mám v létě o prázdninách apod.
Na zaznamenání každé emoce postačí jen pár okamžiků, aktivita by měla být dynamická.
3. Reflexe
Dáme žákům prostor, aby se podívali na kresby ostatních, a pak se všichni vrátíme i s obrázkem do kruhu. Poskytneme žákům příležitost, aby své postavy komentovali — stačí jen pár postřehů, ale ideálně by měli hovořit všichni. Reflexi doplníme krátkým poukazem na důležitost emocí v našem životě a na to, že je klíčové učit se s emocemi zacházet. Prvním krokem ke zvládání emocí je to, že si je uvědomujeme a že je umíme pojmenovat. Můžeme se také pozastavit u otázky, jestli jsme zvyklí o emocích hovořit s druhými lidmi a jestli máme dost pojmů k takovému rozhovoru.
V kruhu se můžeme pokusit odpovědět na tyto otázky:
„Stává se vám, že vás nějaká emoce zcela pohltí, až nejste schopni jednat a uvažovat? Jaké emoce to jsou? Stává se to často? Objevují se v určitých opakujících se situacích?“
„Stává se vám, že musíte projevy svých emocí potlačovat? Kdy a proč? Proč není dobré emoce potlačovat?“
„Osvědčil se vám nějaký způsob náhradního odreagování negativních emocí? Jaký to je? (Boxovací pytel, sport, střílečka v počítači...)“
V závěru debaty učitel uzavře poukazem na důležitost duševní hygieny, jež pomáhá předcházet negativním emocím a učit se zvládnout emočně náročné situace. Hledání způsobů, jak účinně odreagovávat emoce, je důležité, protože projevení emocí a jejich volné odžití není vždy možné. Žákům lze doporučit soubor nástrojů z platformy Pečuji o sebe.
4. Závěr s monitoringem emocí
Vyzveme žáky, aby si z pocitových karet vybrali ještě jednu kartu, která odpovídá jejich aktuální emoci v závěru lekce. Vrátíme se opět do kruhu. Podle velikosti skupiny a času dáme žákům možnost obě karty ostatním ukázat a okomentovat posun, případně sdílet nějaký svůj poznatek z aktivity. Pokud jsme v úvodu použili hudební nástroj, je vhodné postup zopakovat i v závěru.
Na tuto lekci navazuje lekce s názvem Jsem krajina. Pokud máme možnost, vše je lepší realizovat v tříhodinovém bloku.
Autorka lekce: Petra Šobáňová
Fotografie: Petra Šobáňová
Opmerkingen