Portál Pečuji o sebe... a své žáky nabízí nejen návrhy celých vyučovacích jednotek, ale také dílčí metody zaměřené na reflexi, sebehodnocení, zpětnou vazbu a další činnosti, jež se zdají nezbytné pro úspěšnou realizaci lekcí, v nichž jde o víc než jen o předání poznatků. Pokud se žáky a žákyně snažíme přivést k reflektivnímu přístupu ke světu a k sobě samému nebo pokud jim chceme ukázat cestu k sebepoznání a sociální interakci s ostatními, vyplatí se využít některé v praxi osvědčené metody. Jejich využití je samozřejmě závislé na konkrétním kontextu a potřebách třídy, jsou ale většinou univerzální. Zde je jedna z nich!
Kontext a klíčová slova: formativní hodnocení, metody vrstevnického hodnocení, metody sebehodnocení a sebepoznání, práce s obrazovou metaforou, projektivní metoda
Pomocí této metody se žáci a studující učí reflektovat své dovednosti, silné i slabé stránky a růst svých kompetencí. Metoda vychází z konceptu, že hodnotit nemá jen učitel, zpětnou vazbu by si měli dávat také žáci navzájem. Snad nejdůležitější je ale učit se nahlížet, reflektovat a ovlivňovat své vlastní schopnosti, dovednosti a učební pokrok.
Hodnocení by nám mělo pomoci růst, motivuje nás k další práci a mělo by být fér. Žáci a žákyně by měli rozumět kritériím hodnocení a hodnocení nemá být pouze sumativní číslice nebo smajlík či mračoun. Mělo by žáky formovat a poskytovat jim využitelnou a srozumitelnou zpětnou vazbu. Hodnotit nemá jen učitel/ka, zpětnou vazbu by si měli dávat také žáci navzájem. Snad nejdůležitější je ale učit také žáky nebo studenty samotné nahlížet, reflektovat a ovlivňovat svůj vlastní učební pokrok. Kromě různých tradičních vizualizací ve formě grafů nebo tabulek existují i metody pracující s obrazovými metaforami. Jejich výhodou je, že působí hravě a otevírají imaginaci žáků. Taková je i metoda Chobotnice.
Jak napovídá už její název, tato technika vrstevnického hodnocení a zároveň sebereflexe a sebepoznání pracuje s motivem chobotnice a kombinuje vzájemné hodnocení ve dvojici a sebehodnocení.
Jak na to?
Nejprve žákům připomeneme, že chobotnice mají složitý nervový systém a patří mezi nejinteligentnější tvory nejen mezi bezobratlými. Vyzveme je, aby si představili sebe sama (nebo svého spolužáka) jako chobotnici, která má libovolný počet různě dlouhých chapadel. Chapadlo symbolizuje nějakou naši schopnost, znalost, dovednost.
Metodu můžeme použít obecně a kdykoliv, anebo cíleně, když např. v nějakém období či projektu usilujeme o nějaký pokrok a bezprostředně po skončení období se chceme zaměřit na reflexi rozvíjených znalostí a dovedností.
Postup při reflexi nějakého období či projektu:
(1) Žáci nejprve ve dvojicích volně reflektují průběh projektu, sdílejí si své dojmy a zaměřují se na to, co se jim v průběhu projektu dařilo, a co pociťovali ještě jako výzvu k dalšímu rozvoji.
(2) Na základě vyprávění a své dosavadní znalosti spolužáka pak jeden druhému nakreslí nebo namaluje portrét v podobě chobotnice. V něm se autor pokusí vytvořit chapadla s názvy různých schopností spolužáka. Kritéria mohou být volná, mohou být ale i zadána podle cílů projektu. Metoda by ale měla zůstat i otevřená, aby bylo možné přidávat libovolná další chapadla. Cílem je poskytnout zcela konkrétní obraz a vycházet přímo z reflexe projektu a učebního pokroku.
(3) Chobotnice si pak žáci navzájem předají, okomentují a pak se každý sám zamyslí nad tím, jak jej spolužák vnímá. Přirozeně pak dochází ke srovnání s vlastním vnímáním svých schopností a silných nebo slabších stránek. Obrázek si pak každý může libovolně doplnit, pokud tam například nějaké důležité chapadlo chybí.
(4) V kruhu si pak chobotnice představíme — a každý v koncentrovaném komentáři sdílí buď svá silná „chapadla“, anebo ta, která ještě potřebuje posílit. Zajímavou otázkou může být ta, jestli se liší moje vlastní vnímání sebe sama od toho, které mi poskytl spolužák.
Tím může být postup vyčerpán, lze jej ale rozvíjet např. dalšími metodami sebereflexe a hodnocení. Pokud nechceme využít prvek vzájemné interakce, může si každý svou chobotnici dělat sám a odezvu od ostatních získat až během reflexe v kruhu.
Zpětná vazba aneb jak metoda funguje v praxi?
„Hodně jsme se smáli a na věc jsme se dokázali dívat s nadhledem. Zároveň se všichni zamysleli do hloubky nad svými silnými stránkami a slabinami, zazněla i velmi upřímná a hluboká slova. Chvílemi až mrazilo. Ale navzájem jsme se povzbudili, učili se být na sebe laskaví, podporovat se a věřit si. Přínos vrstevnického hodnocení v kostce a k nezaplacení.“
Ale zpět k chobotnicím. Jak je zřejmé z obrázků, tato metoda přímo vybízí nejen k vážnému, ale i odlehčenému pojetí. Kolik chapadel nakreslíme? Jak vtipně pojmenujeme superschopnosti a slabiny svého partnera nebo své vlastní? Které chapadlo je dlouhé a svalnaté, a které je ještě příliš malé? Může se stát, že některá z vlastností nebo schopností je jednou vnímána pozitivně, a jindy negativně? (Třeba schopnost přizpůsobit se nebo schopnost důsledně vyžadovat pravidla. Asi uznáme, že je potřeba přizpůsobovat se pravidlům, kolektivu a mnohému dalšímu. Je to přímo nezbytné. Ale přizpůsobit se panujícímu stereotypu nebo formalismu? Tady je třeba zůstat nepřizpůsobivý! A pravidla? Pravidla jsou tu pro nás, aby nám bylo dobře. Všichni potřebujeme hranice. Ale co když se vše překlopí k nepřiměřené přísnosti a k nelítostnému vyžadování pravidel, jež ztrácejí svůj smysl? Samé důležité otázky!)
Další tipy na rozvinutí metody
Chobotnice vynikají nejen chapadly, ale také schopností měnit tvar a povrch svého těla. Kudy jsme se museli nebo dokázali během projektu protáhnout? Z jaké situace jsme vyvázli s chobotničí obratností? Museli jsme použít mimikry? Jakou schopnost jsme předstírali? Stalo se nám, že “bouchly saze” nebo jsme se ocitli v nebezpečí, a museli jsme vypustit oblak inkoustu? Podobné motivy lze volně rozvíjet podle situace, v níž se se třídou nacházíme, a v tom je také kouzlo podobných metod, jež pracují s metaforou. Chobotnice nakonec můžeme vypustit do moře a popřát jim hodně potravy k dalšímu růstu.
Popsaná metoda je samozřejmě jednou z mnoha a je vlastně úplně jednoduchá. A v tom je právě ten vtip. Funkční metody nemusejí být bůhvíjak složité. Hlavní je, že fungují. A tato funguje více než dobře: žáci získají zpětnou vazbu od druhých, zamyslí se nad tím, jak je vnímají spolužáci a jak vnímají sami sebe. To, co funguje nejvíce, je motivace a radostné sdílení. Metoda je vtipná a u takových ve třídě většinou panuje dobrá nálada. Zároveň se všichni zamyslí do hloubky nad svými silnými stránkami a slabinami, mohou se objevit i osobní a silné výpovědi. Pokud vše probíhá, jak má, žáci se navzájem povzbudí, učí se být na sebe laskaví, podporovat se a věřit si. Mají se komu svěřit se svými radostmi i pochybnostmi a od ostatních se jim dostane přátelské podpory a porozumění. A lépe poznají sami sebe. Přínos vrstevnického hodnocení v kostce a k nezaplacení...
Ke stažení
Autorka metody, grafiky a fotografií: Petra Šobáňová
Comments